Věra Kořistková

Maminka, babička, učitelka...

 
​...tak teď přemýšlím, kde začít... je toho spousta, co bych vám o sobě chtěla napsat...

Tak hned na začátku chci, abyste věděli, že jsem úplně normální ženská, která má ze života většinou radost, jen občas se něco "semele". 

Už jako malá jsem měla své sny. Chtěla jsem se stát učitelkou. Pak jsem poznala paní vychovatelku ve školní družině (byla to má sousedka, ke které jsem si už od mala chodila hrát a kterou jsem měla moc ráda). Když u nás ve škole (byla jsem asi ve druhé/třetí třídě) nastoupila po maturitě jako vychovatelka, rozhodla jsem se, že chci být jako ona. Takže v osmičce jsem měla jasno - Střední pedagogická škola v Krnově - obor vychovatelství. 

V květnu 1989 jsem odmaturovala a mým prvním místem (září 1989) byla pionýrská skupina na jedné základce v Opavě - dělala jsem skupinovou vedoucí. To dlouho nevydrželo - na podzim "jsme zazvonili klíčema" a skupiny zrušili. Nastoupila jsem jako vychovatelka na jiné základce v Opavě. 

Na jaře 1990 jsem se vdala a splnil se mi další z velkých snů - narodily se mi dvě děti - Martin a Tereza - s 18 měsíčním odstupem. 

Po 5 letech mateřské jsem nastoupila na základku u nás na vesnici - v Hlavnici - opět jako vychovatelka. Tohle období bylo moc fajn. Být vychovatelkou na vesnici je jiné, než ve městě. 

No... ale být vychovatelkou mi nestačilo a já chtěla něco "víc"... jen jsem nějak neměla odvahu jít 5 let studovat. Taky jsem si nevěřila, že bych to mohla při práci zvládnout. Až mé kolegyně ve škole mě přemluvily. Tak jsem to zkusila...a ono to vyšlo! Přijali mě...ten pocit...nádhera. 

Po prvním roce vysoké jsem začala učit na základce v Opavě. Dokončila jsem vysokou...A tak už učím 20 let. A za necelé tři měsíce se v tarifní tabulce posunu na ten nejvyšší bod...

Být učitelkou se mi splnil můj největší profesní sen. Málokdy jsem si řekla, že je to pro mne práce (to jsem byla asi hodně unavená...), pro mě je to koníček. 

Vždy jsem si pro své děti ve třídě chystala různé pomůcky, nad kterými jsem strávila spoustu času. A nejen já, ale i má rodina (stříhali, lepili, vybarvovali)... Ale nikdy jsem nenašla cestu, jak dál své materiály sdílet s jinými učitelkami - "jen" se svými kolegyněmi ve škole. 

Až před rokem a půl (právě je červen 2021) jsem objevila Učitelnici... 

Všechno to, co jsem měla "schované", jsem mohla "vytáhnout"a sdílet s jinými učitelkami, maminkami...

... a to je mým jedním z největších splněných učitelských snů...

Mezi tím vším jsem se ještě stala 2x babičkou - mám dva úžasné vnoučky..., má dcera dostudovala VŠ pedagogickou - Učitelství 1. stupně... prostě se "pomamila". 

Ale vraťme se k mé výrobě materiálů...

Výrobě materiálů věnuji spoustu času. Většinou. Prostě přijde nápad... většinou to je jen nějaký náznak, pak se mi to v hlavě zpracuje, kreslím, píšu, škrtám...pak sednu k noťasu a to, co mám v hlavě a na papíře, zpracuji elektronicky. Pár lidí mě oslovilo, jak to vlastně zpracovávám...co je to za program. A já jsem je musela zklamat, ...téměř vše tvořím ve Wordu a sem tam něco (málokdy) v Power Pointu. ...a vůbec nejsem nějaký počítačový expert. Spousta věcí vznikla formou - pokus X omyl. Kolikrát jsem materiál chtěla hodit do koše...ale ono mi to nějak nedalo...a když mi to nešlo, byla to pro mě o to větší výzva. 

A jak to bylo se založením Blogu? Původně nepředstavitelná představa, že bych měla něco sepisovat...a vůbec...jak na to? 

...nevím, co bych úvodem o sobě ještě napsala... tak možná postupně, pokud mě napadne něco, o čem si myslím, že by vás mohlo zajímat... sem občas hodím...

EDIT 9.1.2023

Trochu jsem se poposunula. 

V červnu 2022 jsem založila svůj vlastní e-shop www.ucitelkaverka.cz, kde najdete všechny mé materiály. 

Výroba materiálů je pro mě velký relax. Věnuji tomu mnoho svého volného času. Vždy mě něco napadne a já se snažím to ihned zpracovat. Někdy mám pocit, že den by měl mít více hodin, abych to všechno stihla.